Bylo nebylo jedno tradičně netradiční Velikonoční pondělí. Nechybělo klasické obcházení domů, koledování, vtipkování a štěbetání. A při jedné ze zastávek přišla na Hradě č.p. 33 velkolepá myšlenka – zahrát si odpoledne fotbal ve stylu rodiče vs. děti. Výsledek? Sešlo se přes 40 nadšenců! 
V prvotním okamžiku to vypadalo jako nevinná věta. Zvlášť z úst Pavla Krofiky, který den předtím nedorazil na Joudovský fotbálek, i když v týdnu hlásal, jak se těší. Ještě před avizovanou větou stihl ukázat své pomlázkové umění na holkách v okolí a po rychlé domluvě s aktuálně přítomnou partou koledujících kluků Kučerů, Krsičků, Čížkovských a Žídků (v součtu by také zaplnili celou třídu jako Hujerovi) napsal do fotbalové skupiny Slavoje U9 větu: „Dnes hřiště s dětma fotbal 15:00.“
Také jste chvilku museli luštit, co tím chtěl vlastně autor říct? Pak nejste sami. 
Pavel ale záhy dostal od manželky sám doma našleháno, co to píše za kraviny, a tak poslal dodatek: „Sportovní obuv nutná. Děti proti rodičům.“
Dlouho před 15. hodinou se začali první nadšenci shlukovat v areálu s natěšením, kolik „bláznů“ dorazí. A jak se blížil víc a víc avizovaný čas, přicházelo stále víc a víc nadšenců. Nejmenší děti z kategorie U7, jejich sourozenci a kamarádi až z U15 a také tatínci a maminky, pro které šlo většinou o historicky první podobný zápas.
To už byl v areálu i support s nablýskanými žlutými dresy. Spolupořadatelé usoudili, že by bylo fajn dát utkání nějakou štábní kulturu, navíc s příznačným nápisem na dresech – Pupkáči. Našlo by se jen málo tatínků, kteří by nesplnili toto kritérium. Maminky měly dres jako motivační odměnu, třeba za devět měsíců se bude hodit.
Jenže zájem byl tak enormní, že původní počet dresů v žádném případě nestačil. Proto Pepa Kesl, který měl jako jediný na parkovišti auto, vyrazil pro další kusy dresů do nedalekého skládku kategorie U9. Ufff. Vše se stihlo a mohlo se jít na zápas. 
Vlastně ještě ne, branky 3×2 metrů původně dané na velká vápna musely pryč. V tomhle počtu nebyla jiná šance než hrát na celé hřiště a klasické osazené brány. A jelikož je fajn pro diváky i hráče pustit časomíru se skóre, což má kromě mužů a kategorie U9 problém udělat jak U11, tak i U13 a U19, nechybělo pro tento oficiálně neoficiální zápas i to!
O dobrou náladu se staraly maminky na tribuně, na hřišti to mezitím pěkně svištělo. Hlavně prvních 20 minut, ve kterých měli síly úplně všichni. Vše se po celou dobu neslo v krásné pohodově velikonoční atmosféře. Diváci sledovali vtipné momenty, kdy se střetávali rodinní příslušníci nebo když nejmenší hráči na hřišti Zdenka Krsička a Adámek Dolejš běhali pod nohama tatínků a maminek.
V té době tým pupkáčovitých rodičů prohrával již 0:2 a musel proti přesile začít hrát více účelově. Na trojúhelníky ve středu hřiště nebyl čas, děti se jinak na soupeře sesypávaly ze všech stran. Pomohla až změna taktiky od trenéra Pepika Hnátka. Přešlo se na důraz v osobních soubojích, dlouhé nakopávané balony a jejich sklepávání. Prostě nemělo smysl hrát si na krajskou úroveň, okresní přebor je stejně lepší. To výrazně změnilo obraz hry a do poločasové přestávky se šlo za stavu 4:2 pro rodiče.
Na svou nejlepší éru dal v zápase vzpomenout Míra Kučera. Jednou se prosadil umístěnou střelou přes obránce k tyči, podruhé po výborném centru z pravé strany, který mimo dosah gólmana uklidil hlavou jako za mlada. Po zápase mu za to přišel andělsky pogratulovat i Zdeněk Bláha. 
🪽
Čas zápasu šel dál a dál a jak se blížil konec, tak mladí začali mocně tlačit a stahovat manko 3:6, na které zvýšily maminky Iveta Pejšová a Ivča Prokopová, pro kterou zápas smolně skončil dříve pro zranění.
Když už to vypadalo za stavu 5:6 na prohru mladíků, která by přinesla plno slziček, byla odpískaná za ruku na popud VARu velmi sporná penalta.
Na penaltový puntík si nejdřív míč postavila snad šestice hráčů, nakonec ji kopal ten nejstarší z nich – Luky Pejša. A i když nejprve trefil tzv. krtka, což znamenalo jeho teatrální pád a pofidérní změnu směru střely, VAR tentokráte neintervenoval.
Skákavý míč doputoval do branky, a i když rodiče protestovali pro dvojdotek, byla z toho nakonec spravedlivá remíza 6:6.
„Třeba jsme založili novou tradici,“ zaznělo po konci od všech nadšených přítomných.
Uvidí se za rok.
Pupkáči (rodiče) – TJ Slavoj Ledenice U7-U15 6:6 (4:2)
Branky: Kučera, 2, Dolejš, Zajíček, Pejšová, Prokopová – M. Čížkovský 2, L. Pejša 2 (1x z penalty), F. Teráz, Fríd. Rozhodčí: Hráno bez rozhodčího, ale s VAR na tribuně. Čas zápasu: 70 minut. Diváků: 25.
Pupkáči (rodiče): V. Dolejš, Krsičková, M. Krsička, Š. Krofiková, P. Čížkovský, Krofika, L. Fríd st., J. Žídek, Michal Heřman, M. Zajíček st., Filásová, R. Kučera, J. Kesl, Pejšová, I. Prokopová
TJ Slavoj Ledenice U7 – U15: F. Teráz, L. Pejša, Brůha, Dolejšová, A. Dolejš, L. Fríd ml., T. Fríd, M. Kučera, J. Kučera, Šťastný, Čudek, M. Zajíček ml., D. Pejša, A. Hruška, Kouba, Š. Zajíček, M. Kesl, Hejl, Z. Krsička, M. Čížkovský, D. Heřman, Marek Heřman, T. Prokopová, T. Krofiková
VIDEO: Sporně proměněná penalta v samém závěru zápasu…