Šestadvacetiletý útočník Tomáš Hrubý patřil během podzimu do početné marodky TJ Slavoj Ledenice. Pro utkání ve Slavonicích se vrátil do sestavy. A v zápase byl vidět, i když sám k sobě byl v hodnocení kritický. Prosadí se podruhé v sezoně v sobotu, kdy Slavoj hostí Sokol Třebětice?
Slavonice vás porazily 2:0, i když v zápase ale převahu neměly. Co k utkání říct?
Už když jsme tam jeli, věděli jsme, že to nebude jednoduché. Počasí nebylo ideální a bylo jasné, že to bude klouzat a terén bude rychlý. Do zápasu jsme šli s tím, že nechceme chybovat. Bohužel při nás opět nestálo ani to pověstné štěstíčko. Chybělo několik kluků ze základní sestavy, ale i tak jsme měli nějaké náznaky šancí. Gólem bohužel nic neskončilo. Mrzí mě, že nehrajeme častěji ve stejné sestavě. Vymlouvat se na to ale nemůžeme. Řekl bych, že zápas ve Slavonicích tak trochu definoval náš podzim.
Hrálo se za sychravého počasí. Vyhovuje vám to nebo máte raději letní podmínky?
Mokrý povrch moc rád nemám. Na tvrdším hřišti se mi hraje lépe. Sice mě pak bolí kolena, ale je to lepší, než když to moc klouže a člověk pak nemůže zabrat.
I vy jste hrál po delší době. Chyběl jste vinou zranění? Cítil jste se dobře?
Ano, chyběl jsem hlavně kvůli zraněnému kolenu. Když jsem mohl být tak nějak připravený, kryly se mi zápasy s pracovními povinnostmi. V zápase ve Slavonicích jsem se necítil zrovna dobře. Klukům jsem moc nepomohl. Můj výkon mohl být lepší.
Ani jeden tým moc šancí během utkání neměl. Čím to bylo?
Nikdo nechtěl udělat první chybu a inkasovat. Možná jsme trochu čekali jeden na druhého, kdo s čím přijde. A nikdo to nechtěl moc otvírat, protože pro oba je kluby je bodová ztráta pak o to citelnější. Jsme na dně tabulky a potřebujeme bodovat. Počítáme každý bod, který se nám povede vybojovat.
Slavoj přezimuje na posledním místě. Co na to v kabině říkáte?
No… (zamyslí se). S klukama to řešíme. Samozřejmě, že s tím nejsme vůbec spokojeni. Předsezonní představa byla úplně jiná a bohužel realita je také jiná. Podzim už nějak dohrajeme a v zimě se pokusíme hodně makat, abychom zachránili v Ledenicích krajskou soutěž. Udržet ji bude jasný cíl. Pořád máme skvělou partu a těšíme se na společné akce. V zimě potrénujeme, pojedeme na soustředění a na jaře budeme bojovat o udržení.
Nyní vás čekají Třebětice. Co na ně bude platit? Není to náhodou váš oblíbený soupeř?
Oblíbeného soupeře nemám. (úsměv) Takže ani Třebětice to nejsou. Co na ně bude platit, to netuším. Snažíme se hrát po zemi a míče moc nenakopávat. Od toho nebudeme ustupovat.
Navíc konečně hrajete doma.
Rekonstrukce areálu se dokončuje. Sice to ještě nebude kompletně hotové, ale hrát se už dá, takže se těšíme. Věřím, že vyhrajeme a naše skalní fanoušky potěšíme.
